Dnes si dovolím mírně se odklonit od našich běžných témat a podělím se s vámi o něco, o čem přemítám už nějakou dobu. Měli jste někdy jako děti sen žít na hradě nebo zámku? Jste vnitřně a možná někde hluboko v duši spjatí s Českou Republikou, případně svou vlastní zemí? Nebo máte vztah k historii a našim předkům a není vám lhostejné, co se děje s památkami a naším kulturním dědictvím? Pokud si dovedete na některou z otázek odpovědět ano, případně by vám čirá zvědavost nedala spát, když to nedočtete, ráda vám představím jedno místo, které se mi vrylo pod kůži a nedokážu na něj momentálně zapomenout.

Kam až vás může zavést zvědavost

Před pár měsíci jsem si četla jeden článek, který mě nasměroval na stránky www.prazdnedomy.cz.

Neodolala jsem a podívala se do databáze nemovitostí k záchraně. Procházela jsem si všechny ty nádherné staré vily, zámky, mlýny, hospody, pivovary, fary, školy, kaple a další podobné stavby, které jsou většinou v neskutečně dezolátním stavu a nikdo se o ně nejen nestará, ale ani se nezajímá o to, co se s nimi stane. Bylo mi neskutečně smutno a tenhle pocit se ve mě usídlil a stále přetrvává. Naši předkové dokázali ohromné věci. Postavili stavby, které mají svou bohatou historii a kdyby mohli mluvit, řeknou nám o všech těch hrozných i krásných věcech, které za celá staletí zažili.

Při prohlížení jsem narazila na jeden, který mě prostě hned od prvního pohledu upoutal. Jako když se potkáte s někým, koho si říkáte, že znáte, ale nedokážete si vzpomenout. Pátráte v paměti, ale ve vzpomínkách je jen mlha. Musela jsem se se svým objevem ihned svěřit Zuzi, která z něj byla v němém úžasu, jako já. Jednalo se o zámek Jetřichovice, patřící pod obec Sedlec-Prčice u Příbrami. Jak je mým zvykem, když se pro něco nadchnu, další dny jsem strávila hledáním všemožných informací, fotografií a záznamů, abych se o něm dozvěděla co nejvíc.

Menší výlet do historie

Různé zdroje samozřejmě uvádějí mírně odlišné informace, takže se jednalo o poměrně mravenčí práci. Ale podle všeho byli majitelé Jetřichovické tvrze Opršalové z Jetřichovic. Někdy po roce 1500 prodal Jindřich Opršal tvrz, dvůr a ves Jetřichovice Bohuslavu Mitrovskému z Nemyšle na Mitrovicích. Když Bohuslav v roce 1531 zemřel, hospodařili na statcích jeho čtyři synové, kteří se v roce 1539 o majetek rozdělili. Na Jetřichovicích zůstal hospodařit Petr Mitrovský z Nemyšle na Mitrovicích.

S nějvětší pravděpodobností vznikl za jeho života na panství pivovar, který byl založen roku 1541. A také podle letopočtu na štítu byla tvrz přestavěna roku 1545 na malý barokní zámek. Po něm zdědil majetek Vilém Mitrovský a Jetřichovice dále přešly na jeho nezletilého syna Petra. Ten se zúčastnil válečné výpravy při povstání českých stavů, ale po jeho potlačení se stal přívržencem rodu Habsburků. Stal se úředníkem při zemských deskách a císařským radou. Zemřel v roce 1656 a byl pochován v sedleckém kostele. I jeho syn a dědic – Vilém Jindřich Mitrovský se těšil císařské přízni, zastával po několik let úřad hejtmana kraje vltavského.

Značně zvětšil Jetřichovický zámek a společně se svou manželkou přikoupil sousední Vrchotice. Po jeho smrti zůstali dva nezletilí synové. Leopold František však zemřel sedm let po otci, a tak majetek připadl Františku Sezimovi. Ten kolem roku 1700 vystavěl v Jetřichovicích nedaleko zámecké zahrady kapli Bolestné Matky boží.

Roku 1751 zámek získal Josef Václav hrabě z Oppersdorfu, syn hraběnky Marie Eleonory, vdovy po Sezimovi, která se podruhé vdala za Jana Václava z Oppersdorfu. V roce 1770 panství koupil Karel Ignác hrabě z Clary-Aldringenu, v letech 1784 až 1829 zámek vlastnili Lobkovicové.

Dalším vlastníkem zámku se stal děkan Právnické fakulty UK a hudební skladatel Dr. Jan Nepomuk Kaňka, který si jej spolu se statkem od Lobkoviců pronajal už v roce 1819. Při bližším prozkoumání jeho života jsem si říkala, že to byl velice výjimečný člověk a jeho biografie bude stát za samotný příspěvek. Kromě toho, že v Jetřichovicích nechal postavit školu, přistavěl v letech 1857–1859 ke starému zámku nový zámek v anglickém gotickém slohu s osmihrannou věží s cimbuřím. Jeho rozhodnutím také kolem zámku vznikl z barokní terasové zahrady anglický park a došlo k přestavbě místní kaple v novorománském slohu. Byl to opravdu velký mecenáš a po své smrti v roce 1865 zde byl Kaňka pochován.

Vdova po něm postoupila zámek svému příbuznému generálu Neuwirthovi z Neuwirthů. Jeho potomci se o něj však nestarali, další majitelé se poté rychle střídali. V roce 1938 koupil chátrající zámek pražský architekt Václav Zákostelna, který ho opravil. V roce 1945 se stal majitelem zámku i velkostatku Karel Navrátil, kterému však byl o tři roky později majetek státem zkonfiskován. Zámek sloužil jako domov mládeže, od roku 1950 až do roku 2006 byl zámek využíván jako zvláštní internátní škola.

Krutý pohled do současnosti

V současné době jsou majitelé zámku dle katastru nemovitostí restituenti Ing. Karel Srb a Ing. Otto Srb. Již několik let se ho snaží prodat, ale vzhledem k neskutečně vysoké ceně, která za samotný zámek se zahradou a kaplí je momentálně po slevě 25 mil. Kč, těžko najdou tak lehce zájemce. Zámek je od roku 1958 památkově chráněn, takže se rekonstrukce řídí celou škálou přísných pravidel pro jeho obnovu a zároveň jsou hospodářské budovy ve vlastnictví společnosti, která plánovala jeho přestavbu na hotel s wellness. Ty se k tomu dají přikoupit za dalších 7 mil. Kč. Pokud tedy učiním hrubý odhad, nemovitosti i s rekonstrukcí vás případně vyjdou na 100 – 150 mil. Kč.

Nebyla bych to já, aby mě někdo v mém nadšení tak lehce zastavil, takže jsem rozhodla, že se tam pojedeme podívat a obhlédneme situaci. Cesta do Jetřichovic ubíhala svižně, byl nádherný slunečný den a okolní příroda je vysloveně jako ráj. Při příjezdu do Jetřichovic, které jsou jen coby kamenem dohodil od areálu Monínec, na nás dýchla krásná atmosféra místa, které si žije svým tempem a na chvíli můžete vypnout od vzruchů velkoměsta. Po příjezdu nás navíc mnohokrát pozdravilo stádo oveček, což bylo příjemné zpestření.

Zámek je uzavřen pro veřejnost, je v dezolátním stavu stejně tak, jako jeho přilehlé hospodářské budovy. Kdysi nádherná budova pivovaru je téměř na spadnutí. A z překrásného zámeckého parku s neskutečně velkou škálou vzácných dřevin a květin s barokními sochami dětské alegorie ročních období, zbyla jen hromada plevelu, neprořezaných vzrostlých stromů a odpadků. Můžeme si jen domýšlet, jak musejí být všechny ty fascinující fresky uvnitř poničené a kolik z toho jde ještě zachránit. Tohle opravdu zabolí u srdce.

Současná podoba kaple Bolestné Panny Marie pochází od Dr. Kaňky, který ji nechal roku 1859 přestavět v románském slohu podle plánů prof. Niklase. Před oltářem byla zřízena hrobka, kde spočívá pan Jan Nepomuk Kaňka dodnes. Při pohledu na zničenou kapli jsem cítila s panem Kaňkou a představila si, jak musí nejspíš jeho duch po nocích bloudit po kdysi tak nádherném panství a tiše naříkat a plakat. Odjížděli jsme s chmurným pocitem beznaděje.

Malé zamyšlení závěrem

Pokud bych měla finance na koupi tohoto zámku a s ním i všech budov, neváhám ani minutu. Mé srdce by zaplesalo nad myšlenkou, že tuto cennou historickou památku zachráním a zpřístupním veřejnosti. Se Zuzi máme dokonce vymyšlené detailní úpravy, nápady i akce a věřím, že by to každého, kdo by zámek navštívil, obohatilo. A vůbec se nejedná o žádný hotel a podobné nesmysly, se kterými se roztrhl pytel. Ale o nápad, který by rozšířil vaše kulturní obzory a potěšil na duši.

Je totiž bolestné vidět tak úžasnou historickou památku, která zde stojí už více, než 500 let a přežila různé války, nepokoje a živelné pohromy, jak nepřežije naši lhostejnost.

 

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/

http://www.zpravy.pivovary.info/

https://pamatkovykatalog.cz/

https://www.atlasceska.cz/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.